Prevence kriminality

Ing. Pavel Dopita, MBAV současné době sem připravuji teoretický seriál z oblasti prevence kriminality. Zveřejnění prvního dílu očekávám v polovině února.

Prozatím tu zůstává můj předvolební článek.

 

1. část

Při rozhovorech s občany nad tím, jak vnímají nárůst kriminality v Prostějově, co je trápí a co si myslí o řešení, které nabízí hnutí ANO, dostávám různé dotazy. V této první části článku se zkusím zaměřit na dvě oblasti. Nejčastější dotaz je ke stěžejnímu heslu:

Jak chcete uvolnit ruce městské policii?“.

Každému je trochu podivné, že místa, kde městské strážníky vidí nejčastěji, jsou různá placená parkoviště ve správě města. A není to proto, aby kontrolovali, zda někdo nevykrádá zaparkovaná auta, ale proto, aby dali na takové auto botičku, pokud řidiči o pět minut propadne parkovací lístek. Jsou mladí, jsou zdraví a silní a jejich revírem je placené parkoviště ve správě města, kde suplují práci hlídače, kterého by mohl dělat například aktivní důchodce. Jich je pak často potřeba někde jinde, kde ale chybí. Nezřídka také na parkovištích, ale již u obchodních center, která se stávají rejdištěm lumpů. Tam je bohužel tak často neuvidíte, protože tam nejsou parkovací hodiny.

Vyhrává ekonomické hledisko nad spokojeným občanem, jehož bezpečnost by měla být na prvním místě. Při pohledu do statistik je vidět, že skutečně byli degradováni na hlídače parkovišť a přebírají práci dopravní policie. Například za rok 2013 řešili „pouhých“ 119 přestupků v oblasti občanského soužití, ale ohromných 7.168 dopravních přestupků, při kterých udělili ve 4269 případech blokové pokuty v celkové výši 921 tisíc korun. Zbytek byl domluvou, případně byl přestupek předán na správní řízení. Z toho bylo ale pouhých 160 tisíc korun za rychlou jízdu.

Jak tedy Hnutí ANO hodlá uvolnit ruce Městské Policii v Prostějově? A jaká bude ekonomická bilance? Bude na to? Pokud by se podařilo prosadit záměr, aby po omezenou dobu bylo parkování v centru města zdarma, což máme ve volebním programu, nebude nutná tak častá kontrola městských parkovišť a bude možné ji provádět náhradním způsobem. Výše udělených pokut nebude měřítkem kvality práce městského strážníka a NEBUDE mít dopad na jeho hodnocení. Naopak, bude se důsledně dohlížet a budou se vyhodnocovat ty situace, kdy je přímo ohroženo zdraví a majetek občanů. Tyto případy budou mít naprostou prioritu. Věříme, že případný finanční propad, byť by to byl ten skoro milion korun za dopravní přestupky, čemuž osobně nevěřím, protože řešení některých dopravních přestupků jim ponecháme, jako například měření rychlosti v okolí škol, dětských hřišť a dalších rizikových lokalit, vynahradí spokojenost občanů a jejich pocit bezpečí ve svém městě. Rozhodně nechceme zrušit pokuty za přestupky jako takové, ale chceme tomu dát novou logiku, kdy cílem bude potírat lumpy a zbytečně neobtěžovat slušné občany.

Co najde naši plnou podporu, a kde vidíme v současné době dobře odvedenou práci, tak zřízené funkce okrskových strážníků, které hodláme ještě podpořit, zejména ve směru komunikace s občany. Viz naše moto, že Městský strážník má být občanům partnerem, ne drábem.

V programu máme jako jeden z bodů rozšíření takzvaných „bezpečných koridorů“. O co se jedná?

Nejprve něco k názvosloví. Obecně se používá spíše termín „bezpečná zóna“, ale ve zprávě komise pro prevenci kriminality v Prostějově pro rok 2014 použili tento název a mně se líbí, proto jsem jej převzal. V podstatě se jedná o stejnou myšlenku, jen název „bezpečný koridor“ ji dle mého lépe vystihuje. Celé to je založené spíše na psychologii a již mnohokrát se osvědčilo. Možná si ještě pamatujete případ z jihofrancouzského městečka Nice, kde starosta nechal centrum města, kde byla vysoká pouliční kriminalita, monitorovat kamerami. A i když jej některé neziskové organizace kritizovali, dostavil se nečekaný úspěch, kdy v těchto místech tato kriminalita vymizela. Osobně mám informace, že něco podobného se stalo i v Prostějově například v okolí křižovatky na Plumlovské ulici u Základní umělecké školy. V základu jde o to, že v těchto místech bývá kriminalita minimální, protože lumpové se těmto místům vyhýbají. Někteří zejména těžko nesou, že v případě dopadení, to samotné jim často tak moc nevadí, na to jsou zvyklí, nemohou lhát o průběhu incidentu. To má na jejich psychiku devastující účinek. V Prostějově již jeden skoro hotový koridor máme, a sice západo-východní, ze sídliště až po nádraží, za což patří stávajícímu vedení radnice dík. Rádi bychom v tomto pokračovali a ve stávajícím pokryli hluchá místa na Plumlovské a Svatoplukově ulici a dále vytvořili další. Celkem dobře je pokryt koridor na Olomoucké ulici, ale velké rezervy jsou směrem na Vrahovice. V současnosti je Prostějov monitorován asi 27 kamerami včetně mobilního kamerového systému, kdy 9 z nich je na náměstí TGM a jeho blízkém okolí. Kde ale vidím osobně největší rezervu, tak v informovanosti veřejnosti a zejména i těch lumpů. Ti se podobným místům vyhnou, jen když budou vědět, kde jsou a co je čeká. Pro občany pak bude dobrá zpráva, že pokud budou procházet město tímto koridorem, je minimalizováno nebezpečí, že dojdou k nějaké úhoně. Ještě stojí za úvahu krátké zamyšlení. Městský kamerový systém pomohl za celý rok při řešení u pouhých 24 přestupků, a to je za poslední roky maximum. Toto buďto potvrzuje moje předchozí slova, a pak je to dobrá zpráva, že zde se trestná činnost nepáchá, nebo není tento systém plně využíván. Tyto poznatky zatím nemám, ale určitě se na ně podíváme.

V další části se chci zaměřit na drogovou problematiku, protože ta hrozí se stát v nejbližších letech v Prostějově časovanou bombou a pak také na řešení těch aktivit, které jsou součástí řetězce zločinu, jako jsou herny, zastavárny, výkupny surovin. Vždy jsem zastával heslo „můj dům, můj hrad“, leckdy za lehce povytaženého obočí okolí. Současná situace mi ale dává za pravdu, kdy se například různé loupeživé bandy neštítí za denního světla přepadnout v přesile stařenku, která si nese důchod. A důvod? Nebojí se. Čeho taky? Myslí si, že slušní lidé jsou slabí a jsou sami. Dejme jim šanci se zase naučit bát. Myslím, že je to na konec této první části celkem dobré heslo.

Dejme lumpům šanci se znovu naučit bát!“